Když musíš, tak prostě musíš

Možná proto, že konečně začalo vykukovat sluníčko a ta protivná zimní šeď se snad už brzo umyje, začalo mě po dlouhé době lákat si zase ušít nějakou novou kabelku.

Poslední dobou to byly samé polštářky, ubrusy a deky. Kabelku jsem šila asi naposledy v létě. Na jejich tvorbu potřebuji mít opravdu tu správnou chuť a náladu, protože jinak mi to prostě nejde a výsledek nestojí za nic. A protože si chci doplnit šatník něčím originálním, není nic jednoduššího než si sama ušit originální kabelku.

Abych si trošku usnadnila práci, nechala jsem se inspirovat děvčaty na facebooku a na Fléru a koupila jsem si hotový návod a střih od Milky K. To je prostě kabelková královna. Jednu tašku podle tohoto návodu jsem si ušila už v lednu, protože jsem nutně potřebovala něco k té krásné růži z foamiranu. No a tak jsem růži doplnila růžičkovou kabelkou. Tahle se ale hodí až na léto a na to si ještě chvilku počkáme.

V „naší Švadlence“ /oblíbený obchod tady na sídlišti/ jsem objevila nádhernou látku. Není to klasická bavlna, ale vždycky jsme jí říkali „dekoračka“ a shodou náhod se podobné vyráběly v Letovicích v Bytexu, v továrně hned naproti domu manželova dědečka. Továrna už ale dávno neexistuje a tyhle látky se dovážejí ze zahraničí a samozřejmě za zahraniční cenu. Už jsem o té látce věděla pěkně dlouhou dobu a málem jsem ji „prošvihla“. Zbylo jí na regálu posledních 80 cm. To jsem už prostě nemohla čekat. Ještě jsem si dokoupila středně modrou riflovinu na doplnění. To bylo asi půl šesté večer.

Rychle domů, rychle se psem, honem honem trošku pocvičit při trapném seriálu Ulice, ale na orbitreku to potom aspoň trošku utíká. A už jdu konečně šít. Střih jsem měla nachystaný a postup jsem si pamatovala z první kabelky. Tak jsem se do toho pustila asi o půl deváté. Šije se pěkně, ale přece jenom je pracná a když chcete, aby byla i pěkně ušitá, hodiny práce se nasčítají. Kolem druhé v noci jsem ještě potahovala knoflík a už byla hotová. Pověsila jsem si ji v chodbě na věšák a už jsem se „kochala“. Fakt je pěkná, fakt se mi povedla a fakt z ní mám radost.

A stejně jako v prvním případě, kdy jsem si růži doplnila kabelkou, postupuji i tentokrát. A určitě nejsem sama, že? Kabelku musím doplnit novými boty a nějakým tím ladícím oblečením. Co takhle riflová bundička? No, ta by mohla být. Možná by se hodila i nová halenka a kalhoty. Končím, on ty mé články totiž čte i manžel. I když na druhou stranu, to barevně ladící a hodící se auto ke kabelce, by šel určitě vybírat se mnou rád.

A víte, proč se dnešní blog jmenuje „Když musíš, tak musíš“? S kabelkou na rameni jsem druhý den ráno šla opět něco nakoupit do mého oblíbeného obchodu. A paní Hana byla opravdu překvapená, že ji mám už ušitou. Jak jsem to prý mohla stihnout? Co jsem jí na to měla říct? „Když musíš, tak prostě musíš“. A já tu kabelku fakt musela mít.

Krásné dny vám přeje Eva kabelková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *